1 komentář u „15.3.2017, rada města Třebechovice pod Orebem: “Hajnišův mlýn – čísla a fakta”“
Pavel Kopecký
Za sebe musím napsat, že přestože o zachování mlýna usiluji, mým primárním cílem (a určitě nejen mým) nebylo a není, aby byl kulturní památkou. Pokud ovšem má takovou hodnotu, že nakonec bude přes všechny peripetie za kulturní památku prohlášen, budu tomu rád (i když si dokáži představit i ideálnější vyvrcholení sporu). V zásadě se ztotožňuji s názorem a velmi racionálním přístupem zastupitele pana Malého (přestože ho osobně neznám). Škoda, že jeho vyvážená stanoviska nejsou slyšet více. Chtěl bych velmi poděkovat i zastupitelce paní Martině Andrysové. Jsem přesvědčen o upřímnosti a obrovské důležitosti její obdivuhodné snahy zjistit, co vlastně je předmětem zájmu o demolici a uvádět věci na pravou míru, a to i přes všechny nepříjemnosti, které jí z toho plynou. Kupodivu rozumím i obavám některých o financování a nakládání s majetkem po vyhlášení mlýna za kulturní památku. Pokud bude mlýn kulturní památkou, není cesty zpět a nejsou možné přílišné kompromisy. Je určitě dobře, že se výrazně zvýší šance na zachování, a navíc v jeho autentické podobě, ale shánění financí na kompletní rekonstrukci nebude bez zatížení rozpočtu města bezesporu jednoduché. Existují určitě objekty, kde se to podařilo. Bylo to ale podle mého názoru o obrovském nasazení konkrétních jednotlivců, jejich energii a schopnostech, které do toho vložili. Získání jakýchkoliv významných externích financí stávajícím vedením města je, domnívám se, bohužel prakticky vyloučené.
Problémem mlýna není jen spor o jeho zachování, ale možná ještě více o vedení diskuse.
Nikdy by se situace nedostala do takovéhoto stavu, kdyby si Ti, kteří jsou přesvědčeni, že jejich názor je jediný správný, byli ochotni připustit, že existuje i jiný podobně právoplatný názor a o tomto názoru byli ochotni od začátku diskutovat. Kdyby nepodlehli tendencím, že s někým, kdo má odlišný názor a navíc je třeba z opozice se diskutovat nesmí. V takto malém městě je to pro mě naprosto nepochopitelné.
Omlouvám se, že se opakuji, ale to, o co (nejen) mně šlo a stále jde, je právě ona diskuse. Byť si myslím, že nyní je na její zahájení poněkud pozdě. Pan starosta na posledním jednání zastupitelstva řekl, že právě teď probíhá diskuse. Diskuse ovšem není prezentování 2 mimoběžných názorů (navíc s předem daným výsledkem). Diskuse je spíše o hledání styčných bodů. Problémem je, že my se snažíme nalézat fakta a uvádět na pravou míru mnohdy zcela nepodložené nebo nedostatečně podložené, argumenty města. O těchto argumentech bychom rádi diskutovali. Bohužel, o nich nikdo z vedení města diskutovat nechce. Představitelé města pouze stále prezentují svá mnohdy nepřesná a zavádějící tvrzení a vyhýbají se věcné diskusi nad našimi zjištěními a argumenty. Například v březnu roku 2016 jsem odeslal mail se svými postoji všem zastupitelům. Ze strany zastánců demolice byl naprosto bez odezvy. Ještě před 2. podáním podmětu na vyhlášení mlýna za kulturní památku jsem v mailu (uznávám, že je to cesta neúřední, ale nepokládal jsem za nutné postupovat cestou úřední) panu starostovi a místostarostovi vyjádřil lítost nad tím, jakým směrem se kauza ubírá a vyzval je k zahájení skutečného dialogu. Tato moje snaha byla ovšem opět bez odezvy. Obdobně vyzněly i snahy dalších z těch, kterým se nelíbí bezhlavá snaha města mlýn zbořit. Hodně by o tom určitě mohla hovořit právě zastupitelka Martina Andrysová. A také třeba Klára Zdechovská, která například 11.4.2016 pořádala besedu. Bohužel se jí nezúčastnil nikdo ze zastánců demolice. Pokud někdo ignoruje názory druhých (nejen mých, ale i odborníků), prezentuje svůj názor jako jediný možný správný, odmítá zpracování statických, historických a dopravních studií, stále opakuje nepřesné a zavádějící informace a vlastně se ani nesnaží zjistit a dozvědět nic o tom, co chce za každou cenu zbořit, chápu, že by skutečně viditelné dokázání toho, že se ve svých odhadech mýlil, mohl vnímat velmi nepříjemně. Kdyby zastánci demolice sveřepě a naprosto nesmyslně nelpěli na svém, byli bychom nyní určitě mnohem dál (a to možná, bohužel, nejen ve směru zachování mlýna). Protože hlavní zastánce demolice pokládám za velmi inteligentní a vzdělané lidi, rozhodně nevěřím, že by mohli faktické hodnotě všech vlastních „argumentů“ věřit.
Škoda, že vedení města na začátku nepřistoupilo k problému Hajnišova mlýna citlivěji a prozíravěji.
Je to smutné, ale bohužel se mi zdá, že nyní jedinou šancí, aby mlýn nenahradila silnice, je skutečně pouze jeho prohlášení za kulturní památku.
Vyjádření města, které zveřejnilo na svých webových stránkách, se mi nechce příliš rozebírat. Ne pro to, že by scházely argumenty, ale schází mně síla. Vždyť si každý může přečíst vyjádření Ministerstva kultury a v něm i stanoviska několika nezávislých odborných institucí. Může se tam dozvědět, jak se tyto instituce vyjádřily k historii jednotlivých částí mlýna. Historikové (nikoli z Ministerstva kultury) tam i srovnávají Třebechovický mlýn s mlýny v okolí.
Každý si také může přečíst „Noviny lidem“ a, pokud s něčím nesouhlasí, mohl a ještě může, například na těchto stránkách, na Facebooku nebo přímo se zastánci zachování mlýna diskutovat. Vždyť tam by se dozvěděl jak je to z našeho pohledu a z pohledu oslovených odborníků se zvýšením počtu parkovacích míst, s povodňovou zónou, s bezpečností silnice kolem mlýna, podložeností uváděných nákladů na rekonstrukci, dalšími objekty města,…
Kdo se o situaci více zajímá, může si přečíst i články a komentáře na těchto webových stránkách a na Facebooku.
Kdo chce vědět, jaké je (mělo by být) složení komise, která se na základě získaných podkladů vyjádřila k prohlášení mlýna za kulturní památku, může ho jednoduše vyhledat na webových stránkách Ministerstva kultury. Na webových stránkách MK je také možné zjistit význam této komise.
Přece jen si nemohu odpustit jednu detailnější poznámku. Byť stáří objektu není z hlediska jeho kulturní významnosti to nejpodstatnější, zaráží mě tvrzení města, že mlýn je z roku 1886 a hlavní budova z roku 1922. Na tento rozpor s našimi zjištěními jsem se dotazoval pana starosty a místostarosty v mailu o kterém jsem se již zmínil a na který jsem, jak jsem napsal, nedostal odpověď.
Nejsem historik, takže dokáži obtížně posoudit. Zpochybnění stáří objektu bych rozuměl, pokud by byly předložené nějaké důkazy, že došlo roku 1886 k celkové destrukci původního objektu mlýna. To by samozřejmě zásadně měnilo situaci. Pokud takovéto důkazy existují, proč nebyly předloženy dříve a nejsou předloženy ani nyní? Problémem ale je, že tvrzení uvedené v dokumentu zásadně odporuje výsledkům šetření odborníků z Památkového ústavu v Jaroměři (text je součástí rozhodnutí Ministerstva kultury): „Přízemí mlýnice z kamenného lomového zdiva může pocházet minimálně z 18. stol., nelze však vyloučit, že bude ještě starší.“
Dále také odporuje výsledkům šetření historiků z odboru památkové péče Magistrátu města Hradce Králové (text je součástí rozhodnutí Ministerstva kultury): „První zmínka o mlýnu pochází z roku 1770. Poslední stavební úprava, která výrazněji změnila vzhled mlýna, se datuje do roku 1922.“
A také výsledkům šetření odboru regionálního rozvoje, grantů a dotací, oddělení kultury a památkové péče Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (text je součástí rozhodnutí Ministerstva kultury): „Je zmiňován v soupisu majetku panství opočenského z roku 1651 a je zaznamenán na mapě I. vojenského mapování z let 1764 — 1768, dále na mapě II. vojenského mapování z let 1836 — 1852 a rovněž na mapě III. vojenského mapování z let 1877— 1880“
Jistým vysvětlením by mohlo být, že se na městském úřadě domnívají, že se stáří objektu počítá od doby jeho rekonstrukce a dostavby. To se mi ale zdá málo pravděpodobné. Koupili by si snad tito lidé například rodinný dům z počátku 20. století, na který bylo minulý rok přistavěné další patro jako novostavbu?
V této souvislosti jsem si vzpomněl na poslední jednání zastupitelstva, na kterém se pan starosta ohradil proti reportáži ČT , kde byl uveden titulek: „Spor o mlýn ze 17. století“.
Velmi ostrým tónem řekl zhruba (omlouvám se pokud píši nepřesně a prosím o opravu): „Taková demagogie, taková manipulace. Kdo to slyší někde v Chebu, tak nás má za barbary. Mě to uráží.“
Má to ale 2 „háčky“:
1) Redaktor uvedl, že ČT zvala k rozhovoru také pana starostu nebo někoho z radních, ale nikdo prý neměl čas.
2) Byť je tvrzení, že je Hajnišův mlýn mlýnem ze 17. století trochu odvážné (není jasně prokázáno, kolik toho z tohoto původního mlýna je ve mlýně stávajícím), stejně tak je velmi odvážné tvrdit, že mlýn je z konce století 19. Podle výše uvedených vyjádření odborných komisí to ale spíše vypadá na ono století 17. …
Omlouvám se, ale nemohu si pomoci. Nevyhnutelně mě napadá otázka: Nejsou „čísla a fakta“ (nejen) v nadpisu článku právě onou demagogií a manipulací?
Určitě bych chtěl všem doporučit, by slepě nevěřili tomu, co která strana sporu prohlašuje (ani tomu, co píši třeba já), ale aby se, byť je to zejména v dnešní uspěchané době trochu náročnější, pokusili naslouchat oběma stranám sporu a snažili se prostudovat primární zdroje, ze kterých jednotlivé strany čerpají a třeba jít ještě hlouběji. Minimálně před tím, než začnou svůj názor halasně šířit dál.
Na závěr bych si dovolil citovat T.G. Masaryka (Byť někdo může namítnout, že je to vytržené z kontextu. Leč to je vlastnost citátů, že někdy žijí již svým „vlastním životem“.):
„Demokracie znamená diskusi.“
Za sebe musím napsat, že přestože o zachování mlýna usiluji, mým primárním cílem (a určitě nejen mým) nebylo a není, aby byl kulturní památkou. Pokud ovšem má takovou hodnotu, že nakonec bude přes všechny peripetie za kulturní památku prohlášen, budu tomu rád (i když si dokáži představit i ideálnější vyvrcholení sporu). V zásadě se ztotožňuji s názorem a velmi racionálním přístupem zastupitele pana Malého (přestože ho osobně neznám). Škoda, že jeho vyvážená stanoviska nejsou slyšet více. Chtěl bych velmi poděkovat i zastupitelce paní Martině Andrysové. Jsem přesvědčen o upřímnosti a obrovské důležitosti její obdivuhodné snahy zjistit, co vlastně je předmětem zájmu o demolici a uvádět věci na pravou míru, a to i přes všechny nepříjemnosti, které jí z toho plynou. Kupodivu rozumím i obavám některých o financování a nakládání s majetkem po vyhlášení mlýna za kulturní památku. Pokud bude mlýn kulturní památkou, není cesty zpět a nejsou možné přílišné kompromisy. Je určitě dobře, že se výrazně zvýší šance na zachování, a navíc v jeho autentické podobě, ale shánění financí na kompletní rekonstrukci nebude bez zatížení rozpočtu města bezesporu jednoduché. Existují určitě objekty, kde se to podařilo. Bylo to ale podle mého názoru o obrovském nasazení konkrétních jednotlivců, jejich energii a schopnostech, které do toho vložili. Získání jakýchkoliv významných externích financí stávajícím vedením města je, domnívám se, bohužel prakticky vyloučené.
Problémem mlýna není jen spor o jeho zachování, ale možná ještě více o vedení diskuse.
Nikdy by se situace nedostala do takovéhoto stavu, kdyby si Ti, kteří jsou přesvědčeni, že jejich názor je jediný správný, byli ochotni připustit, že existuje i jiný podobně právoplatný názor a o tomto názoru byli ochotni od začátku diskutovat. Kdyby nepodlehli tendencím, že s někým, kdo má odlišný názor a navíc je třeba z opozice se diskutovat nesmí. V takto malém městě je to pro mě naprosto nepochopitelné.
Omlouvám se, že se opakuji, ale to, o co (nejen) mně šlo a stále jde, je právě ona diskuse. Byť si myslím, že nyní je na její zahájení poněkud pozdě. Pan starosta na posledním jednání zastupitelstva řekl, že právě teď probíhá diskuse. Diskuse ovšem není prezentování 2 mimoběžných názorů (navíc s předem daným výsledkem). Diskuse je spíše o hledání styčných bodů. Problémem je, že my se snažíme nalézat fakta a uvádět na pravou míru mnohdy zcela nepodložené nebo nedostatečně podložené, argumenty města. O těchto argumentech bychom rádi diskutovali. Bohužel, o nich nikdo z vedení města diskutovat nechce. Představitelé města pouze stále prezentují svá mnohdy nepřesná a zavádějící tvrzení a vyhýbají se věcné diskusi nad našimi zjištěními a argumenty. Například v březnu roku 2016 jsem odeslal mail se svými postoji všem zastupitelům. Ze strany zastánců demolice byl naprosto bez odezvy. Ještě před 2. podáním podmětu na vyhlášení mlýna za kulturní památku jsem v mailu (uznávám, že je to cesta neúřední, ale nepokládal jsem za nutné postupovat cestou úřední) panu starostovi a místostarostovi vyjádřil lítost nad tím, jakým směrem se kauza ubírá a vyzval je k zahájení skutečného dialogu. Tato moje snaha byla ovšem opět bez odezvy. Obdobně vyzněly i snahy dalších z těch, kterým se nelíbí bezhlavá snaha města mlýn zbořit. Hodně by o tom určitě mohla hovořit právě zastupitelka Martina Andrysová. A také třeba Klára Zdechovská, která například 11.4.2016 pořádala besedu. Bohužel se jí nezúčastnil nikdo ze zastánců demolice. Pokud někdo ignoruje názory druhých (nejen mých, ale i odborníků), prezentuje svůj názor jako jediný možný správný, odmítá zpracování statických, historických a dopravních studií, stále opakuje nepřesné a zavádějící informace a vlastně se ani nesnaží zjistit a dozvědět nic o tom, co chce za každou cenu zbořit, chápu, že by skutečně viditelné dokázání toho, že se ve svých odhadech mýlil, mohl vnímat velmi nepříjemně. Kdyby zastánci demolice sveřepě a naprosto nesmyslně nelpěli na svém, byli bychom nyní určitě mnohem dál (a to možná, bohužel, nejen ve směru zachování mlýna). Protože hlavní zastánce demolice pokládám za velmi inteligentní a vzdělané lidi, rozhodně nevěřím, že by mohli faktické hodnotě všech vlastních „argumentů“ věřit.
Škoda, že vedení města na začátku nepřistoupilo k problému Hajnišova mlýna citlivěji a prozíravěji.
Je to smutné, ale bohužel se mi zdá, že nyní jedinou šancí, aby mlýn nenahradila silnice, je skutečně pouze jeho prohlášení za kulturní památku.
Vyjádření města, které zveřejnilo na svých webových stránkách, se mi nechce příliš rozebírat. Ne pro to, že by scházely argumenty, ale schází mně síla. Vždyť si každý může přečíst vyjádření Ministerstva kultury a v něm i stanoviska několika nezávislých odborných institucí. Může se tam dozvědět, jak se tyto instituce vyjádřily k historii jednotlivých částí mlýna. Historikové (nikoli z Ministerstva kultury) tam i srovnávají Třebechovický mlýn s mlýny v okolí.
Každý si také může přečíst „Noviny lidem“ a, pokud s něčím nesouhlasí, mohl a ještě může, například na těchto stránkách, na Facebooku nebo přímo se zastánci zachování mlýna diskutovat. Vždyť tam by se dozvěděl jak je to z našeho pohledu a z pohledu oslovených odborníků se zvýšením počtu parkovacích míst, s povodňovou zónou, s bezpečností silnice kolem mlýna, podložeností uváděných nákladů na rekonstrukci, dalšími objekty města,…
Kdo se o situaci více zajímá, může si přečíst i články a komentáře na těchto webových stránkách a na Facebooku.
Kdo chce vědět, jaké je (mělo by být) složení komise, která se na základě získaných podkladů vyjádřila k prohlášení mlýna za kulturní památku, může ho jednoduše vyhledat na webových stránkách Ministerstva kultury. Na webových stránkách MK je také možné zjistit význam této komise.
Přece jen si nemohu odpustit jednu detailnější poznámku. Byť stáří objektu není z hlediska jeho kulturní významnosti to nejpodstatnější, zaráží mě tvrzení města, že mlýn je z roku 1886 a hlavní budova z roku 1922. Na tento rozpor s našimi zjištěními jsem se dotazoval pana starosty a místostarosty v mailu o kterém jsem se již zmínil a na který jsem, jak jsem napsal, nedostal odpověď.
Nejsem historik, takže dokáži obtížně posoudit. Zpochybnění stáří objektu bych rozuměl, pokud by byly předložené nějaké důkazy, že došlo roku 1886 k celkové destrukci původního objektu mlýna. To by samozřejmě zásadně měnilo situaci. Pokud takovéto důkazy existují, proč nebyly předloženy dříve a nejsou předloženy ani nyní? Problémem ale je, že tvrzení uvedené v dokumentu zásadně odporuje výsledkům šetření odborníků z Památkového ústavu v Jaroměři (text je součástí rozhodnutí Ministerstva kultury):
„Přízemí mlýnice z kamenného lomového zdiva může pocházet minimálně z 18. stol., nelze však vyloučit, že bude ještě starší.“
Dále také odporuje výsledkům šetření historiků z odboru památkové péče Magistrátu města Hradce Králové (text je součástí rozhodnutí Ministerstva kultury):
„První zmínka o mlýnu pochází z roku 1770. Poslední stavební úprava, která výrazněji změnila vzhled mlýna, se datuje do roku 1922.“
A také výsledkům šetření odboru regionálního rozvoje, grantů a dotací, oddělení kultury a památkové péče Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (text je součástí rozhodnutí Ministerstva kultury):
„Je zmiňován v soupisu majetku panství opočenského z roku 1651 a je zaznamenán na mapě I. vojenského mapování z let 1764 — 1768, dále na mapě II. vojenského mapování z let 1836 — 1852 a rovněž na mapě III. vojenského mapování z let 1877— 1880“
Jistým vysvětlením by mohlo být, že se na městském úřadě domnívají, že se stáří objektu počítá od doby jeho rekonstrukce a dostavby. To se mi ale zdá málo pravděpodobné. Koupili by si snad tito lidé například rodinný dům z počátku 20. století, na který bylo minulý rok přistavěné další patro jako novostavbu?
V této souvislosti jsem si vzpomněl na poslední jednání zastupitelstva, na kterém se pan starosta ohradil proti reportáži ČT , kde byl uveden titulek: „Spor o mlýn ze 17. století“.
Velmi ostrým tónem řekl zhruba (omlouvám se pokud píši nepřesně a prosím o opravu): „Taková demagogie, taková manipulace. Kdo to slyší někde v Chebu, tak nás má za barbary. Mě to uráží.“
Má to ale 2 „háčky“:
1) Redaktor uvedl, že ČT zvala k rozhovoru také pana starostu nebo někoho z radních, ale nikdo prý neměl čas.
2) Byť je tvrzení, že je Hajnišův mlýn mlýnem ze 17. století trochu odvážné (není jasně prokázáno, kolik toho z tohoto původního mlýna je ve mlýně stávajícím), stejně tak je velmi odvážné tvrdit, že mlýn je z konce století 19. Podle výše uvedených vyjádření odborných komisí to ale spíše vypadá na ono století 17. …
Omlouvám se, ale nemohu si pomoci. Nevyhnutelně mě napadá otázka: Nejsou „čísla a fakta“ (nejen) v nadpisu článku právě onou demagogií a manipulací?
Určitě bych chtěl všem doporučit, by slepě nevěřili tomu, co která strana sporu prohlašuje (ani tomu, co píši třeba já), ale aby se, byť je to zejména v dnešní uspěchané době trochu náročnější, pokusili naslouchat oběma stranám sporu a snažili se prostudovat primární zdroje, ze kterých jednotlivé strany čerpají a třeba jít ještě hlouběji. Minimálně před tím, než začnou svůj názor halasně šířit dál.
Na závěr bych si dovolil citovat T.G. Masaryka (Byť někdo může namítnout, že je to vytržené z kontextu. Leč to je vlastnost citátů, že někdy žijí již svým „vlastním životem“.):
„Demokracie znamená diskusi.“