Mlýn je urbanisticky cenný svoji polohou přímo uprostřed města, jde o technickou pamětihodnost, úzce spjatou s dějinami města a jeho obyvatel. Z jeho pozoruhodných stavebních prvků, které se dochovaly dodnes, stojí za pozornost plastická omítková výzdoba fasád a štítů starší části, částečně se zachovaly původní okna a dveře z přelomu 19. a 20. století. Objekt je uveden v Seznamu a mapě vodních děl republiky československé (1932).

Mlýn byl po staletí místem setkávání. Obdivuji ty, kteří pečují o odkaz předků a o hodnoty, které si lidé z generace na generaci předávali. Nepřijímám účelovou argumentaci, že je jen jedno možné řešení – paměť minulosti mazat. Ničit je tak snadné, jak ostatně můžeme kolem sebe pozorovat. S tím souvisí jedna pozoruhodnost, totiž s jakou lehkostí soudí lidé, o nichž není známa jakákoli odborná kvalifikace v oblasti památkové péče, zda mlýn je či není kulturní památkou. Taková kompetence však náleží Ministerstvu kultury, které by se mělo k celé věci vyjádřit.

Musíme se rozhodnout, stojíme-li o paměť, kterou mlýn nese. Pokládám za krajně nezodpovědné promarnit šanci na proměnu tohoto objektu ke kulturním a společenským účelům. Takové úsilí nemusí jistě končit úspěchem. Považoval bych však za prohru všech kulturně založených občanů, kdybychom se o to ani nepokusili.

PhDr. Sixtus Bolom-Kotari, Ph.D.

historik a památkář