Ministerstvo kultury dne 1. 2. 2017 rozhodlo o prohlášení Hajnišova mlýna za kulturní památku.
Závěrečná část rozhodnutí Ministerstva kultury:
“Dle názoru Ministerstva kultury je památková hodnota posuzovaného komplexu
z výše uvedených důvodů nesporná, přičemž je spíše s podivem, že dotčený mlýn nepožívá
dávno status chráněné kulturní památky a ocitá se dodnes mimo odborný zájem státní
památkové péče. Dotčený mlýn je nedílnou architektonickou součástí starobylé urbanistické
struktury nejužšího centra města, navíc v samém sousedství hlavního náměstí. Závěrem
podotýkáme, že tzv. Hajnišův mlýn lze v budoucnu pod odborným dohledem státní
památkové péče úspěšně rehabilitovat a rekonstruovat na základě archivních fotografií
a materiálů, případně formálních analogií doložených ze slohově obdobných objektů.
Současně Ministerstvo kultury uvádí, že prohlášení věci za kulturní památku
neznamená absolutní zakonzervování jejího stavu. Prohlášení věci za kulturní památku rovněž
není nijak v rozporu s jejím běžným užíváním, neboť kulturní památku lze opravovat,
rekonstruovat, restaurovat nebo jinak stavebně technicky upravovat na základě závazného
stanoviska příslušného orgánu státní památkové péče dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb.
Pro své hodnoty historické, architektonické, urbanistické a jako projev tvůrčích
schopností a práce člověka, splňuje bývalý mlýn na pozemku st. p. č. 109/1, včetně pozemku
st. p. č. 109/1, k.ú. a obec Třebechovice pod Orebem, okres Hradec Králové, Královéhradecký
kraj, za kulturní památku, podmínky ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb.,
o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní
památku.”
Vždy jsem byl na naše městečko hrdý, mělo v porovnání s některými obdobnými městy v okolí mj. zachovalou historickou zástavbu, díky rozvaze našich předků solidní urbanistické řešení, včetně zeleně, výbornou občanskou vybavenost aj. Na nevídaný rozvoj za první republiky se dobře navázalo po převratu. Jenže… moje hrdost pomalu vyprchává, vzhled Třebechovic se mění a nezdá se, že k lepšímu, spíše se před cizími lze jen stydět. Ostudu nám dělají nejen věci, se kterými těžko co dělat (poflakující se občané na náměstí, zavřené obchody), ale i přístup vedení města k dědictví, které mají zachovat a rozvíjet. Bylo nutné mít v centru ohyzdnou stavbu nejhoršího ze supermarketů? Je nutné pečovat o zeleň jen “pilou a sekerou”? Mít místo mozaikových chodníků nejlacinější zámkovou dlažbu? Historické stavby z bezradnosti jen bourat? Je také třeba nutné považovat dříve unikátní koupaliště jen za přítěž?
Ano, naše městečko se opět začíná odlišovat od jemu podobných, ale poněkud jinak, než bych si přál – máme tady nevídaně ostrý spor o celou koncepci řízení města mezi vládnoucí koalicí a opozicí, máme záhadné nepolapitelné vulgární sprejery, zkaženou vodu, centrum města s podobou velké “vyloučené lokality”, prapodivné řešení dopravního problému na nejnebezpečnější křižovatce v okolí a celorepublikovou ostudu s přístupem k památkám.
Nevím, zda mám být hrdý na město, většina jehož vedení (a dle výsledku voleb zřejmě i občanů) považuje historické dědictví za něco, s čím je potřeba se vypořádat buldozerem a je ochotná se za toto své právo bojovat s odborníky a rozhodnutí o prohlášení nějaké stavby za kulturní památku tak urputně napadat.