1 komentář u „Petice „Hajnišův mlýn – rekonstrukce NE, demolice ANO““

1. Pavel Kopecký 5.10.2016 | 21:49

   Nejprve bych chtěl napsat, že si vážím názoru Těch, kteří se v petici „Hajnišův mlýn – rekonstrukce NE, demolice ANO“ vyjádřili. Protože ale předpokládám, že Ti, kteří petici vytvořili, jsou se situací kolem Hajnišova mlýna dobře obeznámeni, mrzí mně, že použili argumenty, které mohou vytvářet dojem, že například (omlouvám se za případné, snad drobné, nepřesnosti, ale nemám nyní k dispozici přesné znění petice):
   – mlýn je ruina,
   – náklady na rekonstrukci by financovalo město,
   – je problém s rekonstrukcí v záplavovém území,
   – není jasná koncepce, co s mlýnem bude,
   – demolice je nutná k vyřešení dopravní situace,
   – mlýn není žádnou historickou stavbou,…

   Jsem přesvědčen, že vše již bylo vyvráceno nebo vysvětleno. Takže jen v rychlosti:
   – Podle toho, co vím, tak přístavby jsou ruinami, centrální část nikoliv. Prozkoumání mlýna statikem, na které byla získána dotace, bylo bohužel zamítnuto, takže těžko věcně argumentovat (statický posudek ale odmítli zastánci demolice, takže jim zřejmě příliš o racionalitu argumentů nejde).
   – Nikdo nechce po městě aby rekonstrukci financovalo pouze z vlastních prostředků – to by byl samozřejmě nesmysl. Navíc lze uvažovat i o variantě s jiným majitelem.
   – Máme vyjádření od Povodí Labe, že s případnou rekonstrukcí není problém. Navíc mlýny běžně v záplavových územích stojí. Dokonce v záplavovém území i v Třebechovicích stojí objekt v majetku města, u kterého rekonstrukce a dostavby nejsou problémem (Chápu, lze diskutovat o stávajícím využití apod. To ale nic nemění na faktu, že záplavové území není primární problém, ale pouze komplikace pro některé možné způsoby využití.).
   – O nalezení a ekonomické podložení konkrétnějšího využití mlýna se lze pokusit, pokud by k tomu byl dán prostor. V situaci, kdy není žádná garance zachování mlýna, ani za předpokladu, že by byl vypracován skutečně ekonomicky udržitelný projekt, nemá smysl se o něco takového pokoušet. Až kdyby se to nepodařilo – to možné je – byla by situace v tomto bodě jiná, ale stále by bylo možné uvažovat o případné demolici nejzchátralejších částí a zakonzervování. (Navíc, kdyby zastánci demolice skutečně v tomto bodě spatřovali problém a chtěli záležitost řešit, mohli zastáncům zachování říci (a schválit) např: “Máte rok na nalezení ekonomicky udržitelného řešení. Toto řešení bude akceptovatelné za podmínek… Budeme s vámi spolupracovat.”)
   – Komunikace kolem mlýna není podle statistik nehodovosti rozhodně nebezpečným místem a o zpracování nové studie lokality se dle mých informací uvažuje později (asi po případné demolici?).
   – Pojem historická stavba je velmi subjektivní. Ještě třeba před 100 lety byla spousta objektů pokládána mnoha lidmi za zcela bezcenné (některé zachránili za vynaložení obrovského úsilí skutečně partičky pár nadšenců) a dnes jsou pokládány za skvosty. Jinde to byly před pár lety skvosty, dnes jsou to ruiny… Národní kulturní památky jsou dle mého názoru špičky ledovce (Pokud by se jí Hajnišův mlýn stal, byla by šance na jeho záchranu určitě mnohem vyšší, i když rekonstrukce a hledání využití složitější.). Je ale spousta takových budov a věcí, kterých bychom si dle mého názoru měli vážit pro jejich význam a historický odkaz, který mají pro nás, bez ohledu na to, zda nás k tomu zavazuje nějaké úřední nařízení. Určitě se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale mě se například nelíbila ani demolice bývalé (s největší pravděpodobností novodobější stavby) koželužny a navíc výstavba supermarketu v centru města. Snad mohu napsat (i s tím rizikem, že si někteří “pragmatici” a “milovníci supermarketů” v centrech měst řeknou – šílenec), že jsem ještě v tomto obchodě ani jednou nebyl (neuvažuji ale o tom, že bych po případné demolici mlýna chodil po trávníku).

   Řekl bych, že existuje několik rovin problému.
   1) “technická” fakta
   – Stav objektu, možnost řešení dopravní situace, možnost financování, využití objektu, apod.
   – Myslím si, že toto vše by mohlo být řešitelné. Chápal bych takovéto postoje, pokud by se objevily nepřekonatelné překážky.

   2) osobní priority a hodnotový žebříček každého
   – Netvrdím, že ten můj je lepší, je pouze jiný než u zastánců demolice. Postoj někoho, kdo nemá žádný vztah k takovýmto objektům a věcem chápu. Takovýto argument prakticky nelze zpochybnit. Nevím ale, proč je třeba se schovávat za mnohdy již vyvrácená, zavádějící nebo zcela nepodložená “fakta” a také příliš nerozumím tomu, proč odmítají dát zastánci demolice těm, kteří demolovat za každou cenu nechtějí, šanci.

   3) Politické obavy
   – Nechci rozebírat, ale snad je to jasné.

   4) Osobní spory
   – Nejsem “odborník” na rozmanité osobní vztahy svých spoluobčanů. Je to jejich věc. Zbývá mi jen doufat, že rozumní lidé jim nepodlehnou natolik, že by výrazně ovlivnily racionalitu jejich rozhodování.

   5) Další
   – Určitě by se ještě něco našlo.

   Obávám se, že bod 1) je, byť se s ním stále operuje, bohužel tím méně podstatným. Musím sebekriticky přiznat, že já osobně mám pocit, že to částečně platí i o straně zastánců zachování mlýna (Ti jsou ale zejména v pozici těch, kteří reagují na “technické” “argumenty” zastánců demolice – poukazují na jejich věcnou problematičnost).

   Pokud jsem špatně pochopil a zapamatoval si hlavní body textu petice, potom se předem omlouvám a prosím o upřesnění. Zároveň chápu, že argumenty zastánců zachování mlýna se také nemusí všem líbit a také rozumím tomu, že spousta lidí se pod text petice podepsala, protože k tomuto objektu nemají žádný vztah – tento názor nelze nijak zpochybnit (pouze je možné o tomto rozporu vzájemné diskutovat a snažit se více pochopit druhou stranu). Pokud ale každý bude tvrdit pod “zástěrkou” “faktů”, bez snahy o poklidnou diskusi, svoje, je těžké se dopracovat k uspokojivému výsledku (Nemyslím si, že uspokojivým výsledkem je “porážka” jedné nebo druhé strany sporu za každou cenu.).

   Odpovědět ↓